Ayscha Adoré-mezinár.Polsko Leszno 1.6.2008
Vyjeli jsme v 22 hod v sobotu. A dobře jsme udělali. Čekalo nás sice jen přes 400 km, ale člověk nikdy neví. Cestou nás (před Libercem) potkalo nejedno překvapení. Nevídaná bouřka. Hustý déšť, který jsem ještě nezažila. Pak začaly kroupy. Byli jsme sice na dálnici, ale více jak 70 km/hod jsme jet nemohli. A pak to přišlo. Rána jako do zdi. To jsme najeli do jakési vodní hladiny. Voda se valila odevšad. Později nám došlo, že kanalizace nepobírala přívalový déšť, a že místo aby kanály pobíraly, voda z nich tryskala jako gejzír. Auto začalo vypovídat službu. Na jednotku jsme dojeli k jakési čerpací stanici. Ještě, že byl s námi Romanky manžel. Začal se "přehrabovat" v motoru. Něco přinesl, co vypadalo jako listy harmoniky. My se s Romkou jen zeptaly: "To v motoru nemusí být?" Odpověď zněla, že ne. Tak jsme se pokusili vyrazit. Udělali jsme malé kolečko - a zase hned k pumpě. Znovu otevření kapoty, znovu přibyl nějaký kus motoru k nám do vozu. "A tohle tam také nemusí být?" Odpověď zněla stejně, jako první. S Romankou jsme se pokusily žertovat, že si za chvíli povezeme motor na zadních sedačkách. Ale pak nás najednou zaujalo zvláštní Michalovo chování. Nejprve něco zblízka studoval, prohlížel si to již nějakou chvíli, když hned vzápětí začal tancovat zvláštní tanec. Vypadalo to, jakoby mu rukou projížděl el.proud. Pak jsme se dozvěděly, že prý v motoru byl netopýr. A už prý nějaký čas, byl prý řádně vysušený. (Vysvětlení. To, co Michal tahal z motoru, byl nejprve "nacucaný" vzduchový filtr, vzápětí nějaká /snad/ gumová věc - odstranění sání studeného vzduchu. Netopýr byl prý až za tím filtrem. Záhada.) Ale pak jsme šťastně mohli vyjet. Jeli jsme již jen krokem, ale déšť stále zesiloval. Přestože je to nebezpečné, museli jsme se "naštosovat" za vozidla, která se před kroupami schovala pod mostem. A nebylo, kudy projet. Jen jsme se děsili, aby se na nás nepřiřítilo nějaké další vozidlo, které by nestihlo zastavit. Tak jsme se po chvíli na poněkolikáté protáhli kolem ostatních vozů a pomalu vyjeli. /sek asi cca 30 km jsme jeli téměr 2 hodiny. A světe div se, když jsme přejeli hranice, začaly svítit hvězdy a noc byla úchvatná. Ale netrvalo to dlouho. Za chvíli začínalo svítat.
Asi v 1/2 5. jsme dorazili do Leszna. Výstava byla v areálu letiště. Krásně připraveno. Tleskám Polským přátelům. Fakt vše upravené, čisté, vkusné.
Michal položil sedačky a ještě ani "nedolehl", už spal. A pak prospal ještě několik hodin. Vlastně jenom spal a jedl. Takový "hubeňour" a co toho za noc spořádal. Je to k vzteku. A nenabere ani deko. Jak jen mu závidím...
Přejímka měla být mezi 7-10 hod. V Polsku jsou zřejmě pohodáři. V 7 hod nikde ještě ani noha. Hřiště (či co to bylo) se začalo zaplňovat až tak v půl 9. To již slunko pěkně pálilo. Ten den bylo téměř 30 stupňů. Trpěla jsem. Já, které je horko i v zimě, musela jsem obléci kostým a jít se "vystavit" do toho žáru. Ještě, že se bylo kde schovat. Kolem dokola bylo dostatek stromů a křovisk.
Rozhodčí: Elzbieta Jumkiewicz
Hodnocení-musíte prominout, ale nějak to z Polštiny neumím přeložit. Ale Ayscha Adoré dostala ZWYCIEZCA MLODZIEZY JUGENDSIEGER, což je jako náš CAJC. Soutěžila o polského "BOBa", ale čehosi se lekla a nějak zapomněla, že se ocásek nosí na hřbetě - a né kdesi za sebou. Tak snad někdy příště...
Fotografie
